Rozhovor: Drahomíra Zákonová

DrahusJak dlouho v Peci žijete?

Už od roku 1980, kdy jsme pracovali na Richtrových boudách, což bylo do roku 1989 školicí středisko ministerstva školství. Potom jsme se přihlásili do konkurzu na zařízení KB Trutnov Banka Hnědý vrch a vyhráli ho.

Takže se považujete především za podnikatelku?

Ano, Banku Hnědý vrch o 90 lůžkách jsme si jako jedni z prvních tady v Peci pod Sněžkou vzali v roce 1990 do pronájmu. Mezitím jsme zakoupili od podniku v likvidaci parcelu na Hnědém vrchu a postavili si vlastní dům s penzionem Zákon a zimní skibar. Po prodeji Banky Hnědý vrch v roce 2002 jsme ještě 3 roky pracovali pro nové majitele, ale v roce 2005 už jsme byli jen na penzionu a skibaru.

Jak se vám na horách líbí?

Podmínky tady nahoře na kopcích jsou zejména v zimním období hodně tvrdé, všechno se musí nahoru dovážet skútrem nebo rolbou. Když je sníh, lopatu nedáte z ruky. Ale to určitě znáte sami, takže to není třeba zdlouhavě popisovat. Po smrti manžela jsem se ale musela naučit hodně mužských prací, třeba řídit všechny dopravní prostředky. Celý chod penzionu a skibaru zajišťuji prakticky sama, což pro ženu v mých letech není lehká situace,

Měla jste chuť odtud odejít někam do nižších oblastí, do města?

Jak už jsem říkala, nebylo to zrovna lehké a myšlenky na prodej penzionu a odchodu do města byly víc než silné. Jsem ale docela houževnatá a dokázala jsem to ustát a zůstat. Místo útěku jsem v letním období, kdy na kopcích není příliš mnoho práce, čtyři roky pracovala jako vedoucí recepce na hotelu Energetik, v letech 2012 a 2013 pak vždy od května do listopadu jako ředitelka čtyřhvězdičkového hotelu Jelínek (dříve Nechanický) ve Špindlerově Mlýně.

Jak byste sama sebe popsala?

Myslím si o sobě, že jsem velmi pracovitá, cílevědomá i manuálně zručná, a to i na práce, které v běžných rodinách většinou dělají muži. Řídím skútr, čtyřkolku, umím řídit auto i s vlekem, sekám zahradu, natírám, opravuji drobnosti na penzionu... Těch mužských prací je celá řada. Zato s těmi ryze ženskými jsem docela na štíru. Vyšívat nebo plést neumím vlastně vůbec, ale vařit zase ano – a myslím, že velmi dobře. Z těch další schopností snad to, že mluvím plynně německy a taky jsem dvacet let vedla účetnictví hotelu a penzionu, takže to se na mně prostě muselo podepsat (smích).

Děkuji a hodně zdaru!

Díky.